„Plavky mám, pas mám, peníze mám,“ opakuju si asi podesáté ty nejdůležitější věci před odjezdem na letiště. Počasí na Krétě má být stále krásně letní (25–30 °C), v kufru mám tedy jen několik šatů, sukni a kraťasy. Kašmírový svetr jsem tam přihodila na poslední chvíli pro případ, že by mě za týden v Praze uvítaly ryze podzimní teploty. Brala jsem ho jako kousek březové kůry v krabičce poslední záchrany – viděli jste na táboře někdy někoho, že by ji použil?
Jak se tedy stalo, že byl nakonec vedle plavek kašmírový svetr druhým nejvyužívanějším kouskem oblečení?
- V letadle je klimatizace.
- Po příletu fouká silný vítr.
- Po západu slunce klesají teploty z 30 °C na 20 °C. A občas fouká silný vítr.
- Na večeři chodíme kolem 7 večer, po západu slunce, v chladnu. Větru.
- Na snídani chodíme kolem 7 ráno, před východem slunce, v chladnu. Větru.
- Západ slunce se dá sledovat v plavkách. Zapadnuté slunce jen v kašmírovém svetru.
- Cestou na výlet je v autobusu klimatizace.
- Cestou zpět také.
- V letadle zpět klimatizace nefunguje, svetr tedy slouží jako heboučký polštářek.
- Po příletu do Prahy jsou −2 °C.
Tento nedobrovolný test mého kašmírového svetru měl hned několik pozitiv. Zjistila jsem, že se lehce obejdu bez softshellové bundy, vytvořím několik outfitů s omezeným počtem svrchního oblečení (v tomto případě 1 kus), že béžová barva je opravdu univerzální a že pojmy „hřejivý“, „hebký“ a „skladný“ nejsou vůbec prázdné.